Ve světě medicíny, kde je každý zásah klíčový a každé rozhodnutí může mít zásadní důsledky, jako lékař neustále procházím osobním růstem. Mé setkání s pacienty a kolegy mi slouží jako zrcadlo, které odráží mé vlastní chování a motivace. Tento neustálý proces sebereflexe a sebekritiky mi pomáhá pochopit, že mé ego nemusí být vždy mým nejlepším průvodcem.
Zrcadla v lékařské praxi
Každá interakce s pacienty a kolegy na naší klinice může být příležitostí k učení. Někdy mi tito lidé, vědomě nebo nevědomě, ukáží, kde mám mezery ve svých dovednostech nebo přístupech. Přijímám jejich zpětnou vazbu jako cenný nástroj, který mě nutí přehodnotit nejen můj pohled na medicínu, ale i na sebe samého. Možná i proto jsem do čekárny umístil zrcadlo, které má každému novému příchozímu připomínout, že vše, co vysíláme se nám vrácí zpět.
Výzvy a bolestivé momenty v péči o pacienty
V mé praxi jsem často konal pro své klienty nad rámec toho, co jsem musel, snažil se poskytnout pacientům to nejlepší možné ošetření. Někdy to zahrnovalo osobní oběti a extra úsilí, které nebyly součástí mého základního povinnostního rozvrhu. Přesto jsem se někdy setkal s nevděčností nebo dokonce s negativními recenzemi. Tyto zkušenosti jsou bolestivé, ale také mě učí trpělivosti a skromnosti. Naučil jsem se, že ne všechno můžeme kontrolovat a že očekávání a realita nemusí vždy korespondovat.
Změny v mé osobnosti a praxi
Jak mé ego postupně ustupuje (netvrdím, že jej nemám) a já dozrávám v profesi, stávám se více otevřeným k názorům a potřebám mých pacientů. Tato otevřenost mi pomáhá lépe porozumět nejen jim, ale i sobě. Osobní růst, který z těchto zkušeností plyne, není lineární ani snadný, ale je klíčovým prvkem mého profesního i osobního rozvoje. Ne všichni to také ustojí a mnohdy se stávají situace, že, než-li uslyšet pravdu o sobě, je jednodušší si změnit lékaře a přeregistrovat se.
Comments